Naučit se přijímat kritiku není snadné, ale měli bychom to umět. Každý z nás občas dělá chyby, které jsou samozřejmě lidské a často musíme za své chyby platit. V dnešní době se po nás žádá to, abychom byli dokonalí a pokud takoví nejsme, kouká na nás společnost špatně. Kritika od ní se nám pak nese velmi špatně.
Reagujte a snažte si z kritiky něco vzít
Tím, že nás někdo kritizuje, v nás vyvolá pocit zoufalství a bezmoci, vzteku nejen na sebe, ale i na kritizujícího a také máme pocit selhání. V tomto případě pomůže to, když projevíme lítost. Řekněme například: Tak já jsem udělal/a to a to, aby výsledek byl co nejlepší, odřekl/a jsem si spousty věcí a pak jsem za onu věc kritizován/a. Snažte se nepouštět však do prudkých hádek.
Je třeba se dostat do fáze, kdy kritiku přijmeme jako něco, co nás posílí a ne jako něco, co nás odrovná. Tím, že nás někdo kritizuje, v nás vyvolává pocit, že musíme být lepší, aby se kritika na naši stranu již neopakovala. Někdy je to v našich silách, někdy ne. Bude-li se na nás kritika snášet stále dokola, budeme ve své práci roztěkaní, nebudeme si věřit a práci budeme dělat s nechutí, protože budeme vědět, že ať uděláte cokoliv, tak to bude špatně. Snažme se být ostražití a nechme si vysvětlit to, proč se na nás vlna kritiky nese pokaždé, když jsme s výsledkem hotovi.
Přiznejte si kritiku, pokud je na místě
Při kritice má kritizovaný většinou potřebu zaujmout obranný postoj, nebo rovnou zaútočit. Málokdy si řekne, ano je to tak a já to předělám. Dotyčný na dané věci nepracuje zcela jistě proto, aby za ni byl kritizován, ale aby byla oceněna jeho snaha, a pokud tomu tak není, tak se cítí špatně. Dobré je zavtipkovat, když se vám něco nepovede, protože tím celou situaci dost odlehčíte. Velmi často také máme tendence svádět vinu na ostatní a nehledat ji přímo v sobě. Pokud ale cítíte, že má kritizující pravdu, tak se nebojte s ním souhlasit. Přiznáte-li si vlastní chybu, tak máte na půl vyhráno.
