Když nám vadí rady ostatních

Asi odmalička jsme byli zvyklí na to, že nám neustále někdo radil, jak co dělat a vše samozřejmě bylo myšleno pro naše dobro. Do jisté doby v určitém věku, si tyto rady bereme k srdci, jenže pak přijde čas, kdy už začínáme mít na věci vlastní názory a přitom má neustále někdo potřebu nám radit co a jak dělat. Nejhorší je, když už ani ti, kdo nám chtějí radit, nejsou od nás z rodiny, ale jsou to kamarádi, či kolegové. Člověk si pak vedle nich chtě nechtě připadá jako totální pitomec, který jakoby bez nich sám nic nevěděl. Co když vám například kamarádka začne radit, v jakém odvětví byste měla pracovat, jakého chlapa si vybrat…? Co když vám kolega v práci začne říkat, jak máte svou práci dělat, abyste odváděla lepší výsledky a podobně? Najednou si připadáte, jako byste sama neuměla nic zvládnout a jako když vás někdo musí stále vodit za ruku a ukazovat vám, jakým směrem se dát. Přitom vy přeci tyto rady nepotřebujete! Víte jak dané věci dělat a něčí rady, nebo to, aby vás někdo vodil za ručičku, přece pro vás vůbec nejsou nutné! Když na dotyčného vyjedete, budete za hysterku a když si to necháte líbit, tak poučování nebude brát konce. To samozřejmě nechcete, a tak si říkáte, že je na čase něco změnit.

Jak se postavit tomu, když vám někdo stojí za zády a chce vás neustále o něčem poučovat?

Řekněte jasně, že jste člověk dospělý a svéprávný a rozhodnout se, nebo poradit si, zvládáte sama. Pokud nechcete být rázná, tak to hoďte do vtipu. Až vám opět někdo bude dávat rady co a jak udělat, řekněte, že samozřejmě ráda přijímáte radu a že až bude váš kolega, kamarádka něco samostatně dělat, tak mu/ji taky přijdete poradit. Dotyčnému musí dojít, že o jeho rady nestojíte, a pokud to nepochopí v legraci, tak vytaste vážnou formu. Narovinu řekněte, co vám tolik vadí a proč nechcete, aby vám někdo radil. Důvod je přeci jasný, máte svůj rozum. Něco jiného je potom moment, kdy o radu sama požádáte.