Je to alarmující číslo a hlavně je to smutné pro ty, kdož se snaží marně o miminko a moc po něm touží, což je v dnešní době velmi mnoho párů a je to dané tím, že si děti pořizujeme o dost později. Často se pak snaží o děti velmi dlouho, ale nedaří se počít.
Na druhé straně je velké množství rodičů, kteří se o své děti vůbec nestarají a úřady jsou pak nucené, jim děti odebrat. Přitom ale odebrání dětí je až tou poslední možností, po které se sáhne. Většinou jde hlavně o to, aby rodičům jejich děti zůstaly a aby je úřady nemusely umístit jinam. Přesto je to ročně hned několik tisíc dětí, které od svých rodin odcházejí. Je to velmi smutné číslo, ale bohužel se tak děje.
Dětí, které ve své vlastní rodině nejsou šťastné, jsou týrané a strádají, rok od roku přibývá. Důvodem může být také to, že před dvěma lety vstoupil v platnost zákon o tom, že se podezření na týrání, či zneužívání dětí, musí hlásit.
Soudy i sociální úřady se ale shodují na tom, že odebrání dětí z rodin, je vždy tou poslední možností, po které sahají. Podle nového zákona, musí každý občan, který má podezření na týrání a zneužívání dětí, tuto věc nahlásit policii, nebo u sociální pracovnice. Nemusíte se bát toho, že se po vás bude někdo vozit, protože oznamovatel, zůstává vždy anonymní.
O odebrání dítěte z rodiny nikdy nerozhoduje sociální úřad, ale až soud. Možná to ale není úplně nejlepší řešení, protože právě sociální pracovnice vidí to, jak to v rodině chodí, jak dítě strádá a co je na něm pácháno za nedovolené věci.
Samozřejmě, že pro samotné dítě, je odebrání z rodiny ohromný zásah po psychické stránce. Nejlepší proto je snažit se dát věci popořádku ještě před tím, než rozhodne soud. Vede se komunikace s rodiči, dětskými lékaři a mnohdy i školou, kterou dítě navštěvuje. Je třeba problém řešit tak, aby to pro dítě bylo co nejjednodušší.
